To ti slibuju

Stýská se mi pořád a víc. Psal jsem ti ještě loni. Na poště mi slíbili, že moje vánoční přání dostaneš. Byl jsem rád, že nebeská pošta funguje.

Probudil jsem se v nemocnici a na nic se nepamatoval. Připomínali mi, co se stalo. Rozpomínal jsem se s námahou. Auto se několikrát převrátilo a vjelo do polí. Byl jsem zaklíněný mezi sedadly, z tebe celého crčela krev. Z posledních sil jsi pohnul sedačkou, abych se dostal ven. Pak jsi vykopl dveře a zařval. Utíkej, no tak utíkej. Rychle, rychle. Utíkal jsem a o kus dál padl na zem. Za mnou se ozvala rána. Tma zrudla sloupem ohně.

Uzdravuju se, na hlavě mám patnáct stehů, ruku v sádře, nohu sešroubovanou. Ptám se po tobě, jeli jsme přece spolu. Dlouho nikdo nic neříká, až později se dozvím, že jsi mrtvý. Často mě trápilo, že i přesto za mnou někdy nezajdeš…

Táta měl rád rychlou jízdu. Nic se nestane, věř mi. Na tachometr nekoukej, napomínal mě, když jsem ho sledoval. Byli jsme kámoši o to víc, že jsme si tak nějak zbyli. Nepamatuji se, kdy jsme byli pohromadě jako rodina. Začal jsem chodit do školy a ty jsi začal být víc táta. Předtím jsi jezdil po světě, málo jsme se užili. Promiň, ale díky tvému úrazu jsem s tebou mohl být víc. Od té doby, co se máma s námi rozešla, měl jsem tě jenom pro sebe. S hlavou plnou plánů jsi mě rozesmával. Jeden hezčí než druhý. Věřil jsem, že si je splníme. Už nikdy nebudu vědět, jak by co bylo dál. Mluvím s tebou jako s kamarádem. Tím jsi pro mne byl.

Zase odchází jeden rok, přichází nový a s ním nový začátek všeho. Jako tenkrát, když se to stalo. Jsem pořád ještě kluk a ty mladý táta. Potřebuju tě, ani nevíš jak. Už ti neposílám přání do nebe, jsem o něco větší, jsem víc s tebou tady na zemi. Trochu padají vločky sněhu, fičí vítr, je mi zima, ale nechce se mi odejít. Není to vůbec dávno, co jsi mě učil chodit, stavěl hrad z písku, běhal jsi se mnou za drakem, s pomlázkou společně udělanou chodil koledovat. Není to tak dávno. Přešlapuju na místě, nemůžu odejít, pořád ti mám co říct. Nesmyslně upravuju vánoční věnečky, které babička s dědou dávají na ten studený kámen. Nesmysl je to, že stojím tady, kde je tak mrtvo, kde všude kolem plápolají svíčky.

Ale hlavně ti chci říct. Jestli budu jednou táta, na ten tachometr budu koukat pořád. To ti slibuju. Protože to, že nejsi, strašně bolí, táto. Budu mít na mysli, že něco takového nesmím dopustit. Budu si připomínat vysokou rychlost, která se v ten zlý den objevila na tachometru našeho auta.

Ty už budeš navždy mladý, jen já budu stárnout, až se stanu starším, než jsi ty, a role se prohodí. Nestihli jsme mít víc společného času. Ale já jsem část tvého já, a tak to zůstane. A nezapomenu ani na tvá slova. Ber vše, co ti život dá, štěstí, bol i lásku. Vždyť život je jen karneval, v němž stokrát změníš masku. Protože tak budu s tebou napořád. To ti slibuju.