Tržnicový rej
Pestrý dav lidí z různých koutů Čech uskakuje před auty. Ta se valí na rozlehlé parkoviště. Skládají se vedle sebe jako karty. Za nimi autobusy. To je začátek. Když šťastně zaparkujete, tím myslím, že máte kam, hned s prvním krokem nasáváte tržnicové aroma. Jako všichni kolem se dostáváte do nakupovacího soukolí. To vás semele. Postupujeme s davem. Ale než se tak stane, muži snědé pleti, snad Arabové, nás chtějí dohnat k obchodu. Dorážejí s nabídkou ostrých nožů, jak ostrých, ukážou názorně řezem papíru. Nedáte si říct. Z pětistovky sníží na čtyři, pak na tři. Snažíte se je setřást, jde to ztuha. Útočí ze všech stran. Pak už se bráníte ukřičeným nééé, nechci! Bodrý Moravák je usadí radikálně, i když s humorem. I zadarmo jsou ty nože drahé, konstatuje.
Davy se sunou do srdce tržnice. Každý rok je stejná, zablácená, plná kaluží a lidského štěbetání. Přesto se tam rádi vracíte. Ta radost bývá hmatatelná. Je prožívaná při vláčení peřin skoro po zemi jako i objemných balíků toaletního papíru. A co je hlavní, většinou se šineme s Ježíškem v patách. To on nás ponouká, že trpaslík do zahrady bude náš za tu zdejší námahu. Dívčí akt ze sádry zase pro bráchu, opentlený klobouk pro ségru, volánkové šatičky pro neteř. To všechno s bojácnou myšlenkou, že se snad do jejich vkusu trefíme. Taky umělé květiny na zimní výzdobu hrobů nesmíme zapomenout. A vánoční hřbitovní dekorace letos budou s malým Ježíškem v jehličí.
Na všechno se myslí. Za rohem číhá občerstvení, a to už je na čase. Po spočinutí v improvizovaném bufetu postupujeme dále. Sobi v různých obměnách jsou nám v patách. Jsou všude. Na oblečení, dárkových předmětech, jako svítící dekorace. Je třeba pochválit polské sousedy. Hojnost je všeho. Přesto chybí malá nezbytnost pro kutily. Rašple. To jen zmínka na okraj.
A teď podstatné zastavení. V určitých chvílích tam potřebujeme všichni. Protože návštěvníků je před Vánocemi nebývale, shluk lidí se před záchody mění na frontu. Ta je co do velikosti až na druhém místě. Ta větší je na cigarety s nabídkou pěti kartonů na osobu. Tam je tlačenice. Ale vraťme se do již zmíněné fronty. Ve smyslu správné a smysluplné distribuce potřebných je třeba razantní osoby. Tou je korpulentní Polka se znamením ve tváři. S ničím a nikým se nepářu. Má přehled. Jak kdo platí, jestli v korunách nebo zlotých. Koruny jsou vítané, zloté spíš ne. Česká měna v hodnotě dvacetikoruny je pro ně zajímavější. Po návštěvě kabinky, jejíž interiér neodpovídá částce, kterou zaplatíte, vplujete s trochou únavy mezi pulzující dav. Chování Čechů k sobě navzájem je na polském území příjemně přátelské. Víc přátelské než na tom našem. Jako by se většina zdejších návštěvníků ocitla ve správných lidských kompetencích.
Konečně je utraceno, co mělo být. Už nás od jídla po koberce nic nerozrušuje. Blížíme se k autům jako všichni kolem nás. A to s tísnivým pocitem, že to všechno, co jsme nakoupili, se do jeho útrob nevejde. Nemůžeme se ničeho vzdát, to už teď nejde. Jen jsme se trochu rozešli s rozumem. Jsme na tom nepochybně líp, než naši vedle parkující sousedé. Několikrát auto přerovnávají zleva doprava a zase zpátky. Nutno upozornit, že jejich vůz je něco jako rodinný autobus. Přesto… Proutěné koše a toaletní potřeby jsou na skladovací prostory náročné, odpadkový koš a kbelíky rovněž. Nakonec usedají na ložní soupravy, které je vyzvednou do výše tak, že jsou nuceni sedět v pokrčení. Nohy mají uvězněné ve kbelících. V obležení makrel a česneku odjíždějí s dobrou myslí. Jak dorazili do Prahy ve vyhřátém autě s postupně se uvolňujícím aromatem, se už nedozvíme…
Hana Dneboská
Je těžké to vydýchat
Čtyřhvězdičkový hotel v jednom z triumvirátu našich lázní. Kam ucho doslechne, všude slyšet ruštinu. Hlučnou a vyzývavou napříč jídelnou.
Hana Dneboská
Překvapení je kořením života
Vždycky, absolutně vždycky, jsem měla nedůvěru k zedníkům a vůbec stavebníkům z Ukrajiny. A to ještě mnoho let před válkou na jejich území.
Hana Dneboská
Jsem to já
kdo už není na prahu života. Ještě mi nebylo třicet. Teď zrovna single, bez dětí ne tak docela. Jsem učitelkou v mateřské škole. Končí doba her a malin nezralých. Rozhodla jsem se odejít.
Hana Dneboská
Předmět: Žádost o proplacení
Doufám, že tento mail postačí k tomu, aby mi byly proplaceny veškeré náklady, které s návštěvami pana Nováka mám. A to i do budoucna.
Hana Dneboská
Intuice
Je deset minut po desáté pátek večer. Už odcházím z kuchyně, když mě náhle ovládne nutkání. Dvěma skoky jsem u francouzských dveří do zahrady. Poodhrnu závěs. Chci se podívat, kolik nasněžilo.
Hana Dneboská
Novoroční předsevzetí
Kdeže jsou? To si povíme, hlásila moje natěšená příbuzná. Byla přesvědčená, že vydrží. Musí. Počáteční tíhu závazku za ni odpracoval doktor.
Hana Dneboská
Strom života
mívá podobu souměrnou a ztepilou. Ten, o kterém bude řeč, měl a má dva záseky. Oba pocházejí z jiných časových úseků.
Hana Dneboská
Každopádně zážitek
Hned za hranicemi. Rádia hlásí invazi českých aut už před Náchodem. Čas se protahuje. Deset minut, dvacet, půlhodina. Stojíme.
Hana Dneboská
A co má bejt
Při těch slovech, jsem terapeutka, já jsem pokrejvač a co má bejt? jsem se seznámila s novým pacientem. Nemusím zdůrazňovat, že byl od rány.
Hana Dneboská
Znamínko
Nepřehlédnutelné. Měl ho odjakživa. Hra se psem a málem ukousnutý nos. Kdysi v dětství. Nastala dlouhá pauza v našich životech.
Hana Dneboská
Naši hoši
Správně pochopeno. Řeč bude o době duhové. Vlastně je s lidstvem odpradávna. Jen nebyla tak na výsluní.
Hana Dneboská
Seniorem trochu jinak
Předpokladem je přizpůsobit se svižným tempem dnešku. Mnozí to zdatně umí, tak proč z toho dělat tajemství?
Hana Dneboská
Osmašedesátý
Máme ho pod kůží. Rok nezapomenutelný. A je to už pětapadesát let. Naše sportovní sešlost se věkem neshodne. Je různorodá. Přesto každý z nás má na tu dobu nějakou vzpomínku. Něco v mysli utkvělo.
Hana Dneboská
Náhlé zjevení
Letní pohoda v rodinné hospůdce. Stálí štamgasti se nestačí divit. Dveře se netrhnou před přívalem dalších lidí.
Hana Dneboská
Malá eiffelovka
velká radost. A hned dvakrát. C ́est la vie. Nevím, co dřív obdivovat. Vždyť jsem v Paříži. Jedno z těšení patří Eiffelovce.
Hana Dneboská
Budu tě navštěvovat
rovnou ze země. Včera říkali v televizi, že se hledá kosmonaut. Já se přihlásím. Hlavně kvůli tobě. I když mám málo tvých fotek, poznám tě. Budu vědět, že jsi to ty.
Hana Dneboská
Děti jsou přece taky lidi
poznamenal cestující muž v autobusu. Co předcházelo jeho slovům? Nejspíš neobvyklé momenty, kterých byl svědkem.
Hana Dneboská
Příběh mámy
Odložené mámy, ke které se dcera obrátila zády. Vitální sedmdesátiletá žena. Takovou jsem ji poznala. Občas balanc se železem v krvi, jinak tělem i myslí zdravá.
Hana Dneboská
V zajetí
Ber vše, co ti život dá, je začátek citátu, který končí upozorněním, že život je jen karneval, v němž stokrát změníš masku.
Hana Dneboská
Stalo se
a bylo to neobvyklé a příjemně překvapivé. Když je někomu ouvej, semkneme se k pomoci. Je to znak našich českých genů.
předchozí | 1 2 3 4 5 | další |
- Počet článků 97
- Celková karma 16,44
- Průměrná čtenost 315x