Nehynoucí Valentýn

Laco, Zbigniew, Serghei, Jarda a pro všechny Tinna. Milostná terapie s mezinárodní účastí. Jste zamilovaná? ptám se.

Nadbytečná otázka, jak zjišťuju. Pořád, odpovídá Tinna. Má pravdu. Z jejího úhlu pohledu je pořád do koho.

Tinna je Ukrajinka s delším životopisem v Čechách. Slušně rozumí, hůř mluví. Chemii lásky to není na překážku. K jejímu samaritánskému typu, navíc bez možnosti jiné volby, přilne snad každý pacient. Konstelace příchozích a jejich diagnóz je pestrá. Nabídka k milostnému vzplanutí vybízí. Každý má svůj příběh a Tinna ví, co který potřebuje.

On je nesvůj, říká o Ukrajinci Sergheiovi. Má chuť na pivo a já mu ho koupím. Mám dolary i eura. Je jí vysvětleno, že pacient pivo nemůže. Prodělává odvykací kúru. Tinna v krámku žadoní o pivo. To se z preventivních důvodů neprodává. Tinna nabízí dolary nebo eura. Mám dolary (má dva) a eura (má dvě) a chci zaplatit. Ani to nezabírá. Nechce si připustit, že prodavačku nepřesvědčí. Alzheimerova choroba jí tlumí paměť a ona příští den vyžaduje totéž. Nakoupit za dolary nebo eura. Jejím pohlazením Sergheiova agresivita ustupuje. Má abstinenční příznaky a právě vykopl sklo dveří. Jediná ona ho ukonejší. Po chvíli pro něho přijíždí sanitka. Když se za ním zavřou dveře, nechce Tinna zůstat sama.

Polák Zbigniew má neustále u ucha telefon. Snaží se dovolat někomu z rodiny. Nikdo s ním nechce mluvit. Nedávno za ním přišla sociální pracovnice s nabídkou umístění do domova pro seniory. Zbigniew jinam než domů nechce. Nevadí, že tě rodina nechce, ale já tě chci, hladí ho Tinna. Nepůjdeš nikam, beze mne nepůjdeš nikam, křičí mu do ucha. Když ho po čase odvážejí, drží se ho jako klíště. Nakonec ho propustí.

Slovák Laco je celkem úspěšný bezdomovec, jak sám říká. Venku je svobodný, často si do čepice něco vydělá. Chce do přírody a Tinna chce s ním. Chodí spolu zavěšeni po chodbě a zřejmě něco plánují. Nakonec se Lacovi jeho návrat podaří. Tinna několik dní truchlí a bouchá na dveře.

Čech Jarda je po celou dobu hospitalizace nenápadný. Teď přichází na řadu on. Nikoho nemá, teď má Tinnu. Jardovi zbývá jen málo času. Jeho zsinalá tvář je vděčná za Tinninu pozornost. Konečně se dočkal a daří se mu i usmát. Tinna začíná tušit, že Jarda je na konci sil. Podpírá ho při chůzi, hladí jeho ruce a shání mu cigarety. K nelibosti sester v noci vstává, aby ho přikryla peřinou. Jednoho dne se už Jarda na nohy nepostaví. Tinna pomáhá sestře. Marně. A marně skrývá slzy. Jardu převážejí do hospicu. Tinna neví, co je hospic, ale už při první návštěvě se to dozví. Drží Jardu za ruku, většinou mlčí. Při jedné její návštěvě Jarda umírá. Zůstává s ním až do konce jeho života. Pak se ocitne s prázdnýma rukama.

Její touha po lásce ale nevymizí. Je jejím poznávacím znamením. Je v její auře. Nehynoucí Valentýn.